String quartet (2012)

- duration ca 24 min.
- premiered on 12 May 2015 by Fama Q (David Danel, Roman Hranička, Ondřej Martinovský, Balázs Adorján)
  at the Plato gallery, Ostrava, CZ
- preview performance by Fama Q took place on 26 March 2013 at the Tranzitdisplay gallery, Prague, CZ

EN
There are the signal (the dough) and the modulator (the cutters). As regards my string quartet, a found tonal structure stands for the signal; this runs throughout the whole piece, slowly evolving – with every new bar
(i.e. 241 times) it roughly half repeats and half changes. And I call the modulator the different ways of “writing through” the signal, the ways how I was transforming the found structure into actual music. Sometimes this takes the form of familiar musical gestures that are, however, constantly retarded (and thus removed from their comfortable habitat of musical dramas) by the repetitive nature and the slowness of the signal – as soon as they could seem to set about running free, they are reset and forced to start again from the beginning. The way of reading the signal is always kept the same for a while, then it suddenly changes, without a transition (I’m pretending a form). It is precisely the tension between the hectic surface trying to rush forward but nearly stuck in fact, and the geologically slow but unstoppable evolution of the layers beneath that interests me the most. Instructions for use: the piece is downright a contemplative one; it’s just the surface that gives an impression
of overflowing abundance.

CZ
Je signál a modulátor (těsto a vykrajovátka). V mém kvartetu je signálem nalezená tónová struktura, která prochází celou skladbou a zvolna se vyvíjí: s každým taktem (celkem tedy 241x) se asi tak z poloviny změní a z poloviny se zopakuje. Modulátorem jsou pak různé způsoby čtení signálu, to, jak jsem onu nalezenou strukturu konkretizoval, jak jsem se propisoval skrz. Někdy prostřednictvím povědomých hudebních gest, která jsou však neustále brzděna (a tudíž vyváděna mimo své komfortní prostředí hudebních dramat) onou pomalostí a skoro-repetitivností signálu – jakmile se trochu rozběhnou, jsou vzápětí vynulována, vrácena na začátek. Způsob čtení vždy po nějaký čas zůstává tentýž, pak se ostře změní na nějaký jiný (hraju si na formu). Právě napětí mezi úporným povrchem deroucím se vpřed a zároveň přešlapujícím na místě a geologicky pomalým, ale nezadržitelným pohybem toho, co leží v hlubších vrstvách, mě na skladbě zajímá nejvíc. Návod k použití: jedná se o vyloženě kontemplativní kus, to jen ten povrch vypadá poněkud maximalisticky.